Česká literaturačasopis pro literární vědu

Datum publikování: 4.2011

Autor: Mocná, Dagmar

Abstrakt: Studie polemizuje s názory spatřujícími v životopisu prostý souhrn ověřitelných faktů, propojených jednoznačnými kauzálními vazbami. V návaznosti na současné výzkumy historického narativu pojímá životopis jako produkt kolektivních interpretačních aktivit, proměňující se v čase. Tyto procesy zkoumá na příkladu životopisného opracování milostných vztahů Jana Nerudy. Sleduje přitom zejména to, jak se při tvorbě životopisu a jeho pozdějších proměnách uplatňují dobové společenské normy a kulturní vzorce. V první části studie analyzuje mechanismy výběru životních faktů, ve druhé pak to, jak se s vybranými fakty nakládá; v obou případech v pohledu diachronním i synchronním. V první části na základě kritiky primárních pramenů sleduje, jakými strategiemi jednotlivé osoby (budoucí postavy) samy bojovaly o svou pozici v příběhu Nerudových životních osudů, či jak na jejich vřazení do nerudovského mýtu pracovali jejich blízcí. Zjišťuje, že tato „lobbistická“ aktivita zúčastněných osob byla sice významná, nicméně neméně důležité, ne–li důležitější bylo to, aby příběh, jejž veřejnosti nabízely, korespondoval se soudobými estetickými prioritami a hodnotovými normami. V počátcích tvorby Nerudova životopisu proto byl v popředí jeho vztah s „věčnou nevěstou“ Annou Holinovou, pojatý v kódu biedermeierovské idyly a rovněž novoromantická pohádka o jeho lásce ke smrtelně nemocné a nedostupné Terezii Macháčkové. O dvacet let později dozrála doba pro jeho „román lásky a cti“ s Karolinou Světlou. Jiné pramenně doložené Nerudovy citové vztahy se pro svou nevhodnost do jeho životopisu dostávaly s obtížemi (případ Boženy Vlachové), či do něho nebyly včleněny dodnes (vztahy s herečkami, např. s Emilií Bekovskou). Druhá část studie sleduje rastry, jimiž budované „příběhy“ četly příslušníci jednotlivých generací, tedy jednotliví Nerudovi životopisci a literární historici. Přizpůsobování příběhu měnící se době je sledováno na příkladu interpretačních posunů Nerudovy známosti s Annou Holinovou. V této části rovněž studie upozorňuje na tíhnutí žánru životopisu ke standardizaci; individuální, leckdy nekonformní podoba autorových postojů a prožitků je zprůměrována tak, aby byla přijatelná pro většinového recipienta. Dokládá to na vztahu Nerudy a Světlé, jenž měl podle dochovaných pramenů k běžné love story velmi daleko, avšak v životopisném zpracování se jí stal. Tato standardizace je však patrně nezbytnou daní za nesmrtelnost významných jedinců, jak na to poukazuje Milan Kundera ve stejnojmenném románu.

Rozsah stran: s. 149–174

Status recenzování: nerecenzovaný článek

Licence: -