Acta onomastica

Datum publikování: 2016

Autor: Bába, Barbara

Abstrakt: Některé typy vlastních jmen mají své vlasmi jmenné formanty, které jsou pro ně specifické. Tyto elementy se u toponym obecně nazývají topoformanty. Původně apelatívni prvky toponym (generické prvky) mohou být považovány za primárně lexikální topoformanty v případě, že generický prvek plní svou úlohu tím způsobem, že se jeho funkce shoduje se slovníkovým významem geografického termínu. V tomto případě je úloha obecného jména zcela totožná s úlohou generického prvku v toponymu; překrývají se, např. Nagy-vôlgy ,velké údolí1, Ujfalu ,nová ves*, Eastwood .východní les*, Netherton,dolní ves*, Dusseldorf ,ves v blízkosti řeky DUssel*. Naopak sekundární topoformant je generický prvek, který svoji původní roli neplní, ale vzhledem к častému užívání nabývá této funkce jako součást jmenného typu. Tato funkce však nijak neovlivňuje slovníkový význam formantu. Například lexémy egyház .kostel*, monostor ,klášter*, híd ,mosť nebo vár ,hrad* jsou v maďarštině sekundárními topoformanty místních jmen. Kupříkladu jména se zadním komponentem egyház ,kostel* byla z počátku tvořena metonymicky po kostele daného sídla (např. Kerekegyház .okrouhlý kostel*). Stávající jména nicméně posloužila jako model pro další tvoření jmen, takže v maďarštině byla pro vesnice, kde stály kostely, charakteristická jména se zadním komponentem egyház .kostel*, např. ôregyház ,ves s kostelem jménem Ór‘, Vidaegyház ,ves s kostelem jménem Vida*. Přiklonění se ke jmenným modelům může být přirozeně charakteristickým prvkem i v jiných jazycích.

Status recenzování: recenzovaný článek

Licence: CC BY 4.0